Tomas Cerny – Behind the Gloves

20. října 2012 — Nacionalen Stadion Vasil Levski

Derby jsi cítil dlouho před výkopem.

Zvuk se nesl celým stadionem. Světlice, ohňostroje, křik. Červená a modrá barva rozdělené po tribunách. Všude policie.

Atmosféra byla bouřlivá.

A potom jsi vešel do šatny.

Ticho.

Hráči z různých koutů světa stáli vedle sebe. Uprostřed šatny stál pravoslavný kněz. Měl tradiční roucho, dlouhé vlasy a velký vous. Mluvil tiše, pomodlil se a dal nám požehnání před tím, než jsme šli ven.

Bylo to úplně jiné než to, co se dělo za dveřmi.

Venku bylo všechno napjaté.

Uvnitř byl klid.

Venku hluk a chaos.

Uvnitř ticho a soustředění.

Když si na ten zápas dnes vzpomenu, nepamatuji si každou střelu, každý centr nebo každý výkop.

Pamatuji si ten pocit.

Jak jdeš z tiché šatny přímo do hluku. Kouř pořád visí ve vzduchu. Barvy na tribunách. Prvních pár vteřin, kdy si tvoje tělo zvyká a hlava ti říká: teď už je to skutečné.

Jako brankář jsi trochu oddělený od ostatních.

Jsi součástí týmu, ale zároveň trávíš dlouhé chvíle sám. Vnímáš věci jinak. Vidíš hru jinak. Cítíš za sebou tribunu, ale musíš zůstat natolik klidný, abys pod tlakem dokázal udělat jednoduchá rozhodnutí.

Chytit míč.

Zorganizovat obranu.

Zpomalit hru.

Udělat svoji práci.

V takovém derby záleží na tom, abys jednoduché věci dělal dobře. Nemůžeš se nechat strhnout emocemi zápasu. Nemůžeš si ten zápas odehrát v hlavě ještě předtím, než začne.

Musíš zůstat v přítomnosti.

Jedna situace po druhé.

Fanoušci CSKA během derby s Levski

Sofie nikdy nebyla jen jedna věc

Ten kontrast ve mně zůstal. A nebylo to jen kvůli tomu jednomu odpoledni.

To byla Sofie.

Někdy šílenství. Situace, které jsi nemohl předvídat ani vysvětlit. Momentky, které nedávaly smysl.

Na jedné ulici jsi mohl vidět Lamborghini, jak projíždí kolem koňského povozu. Moderní skleněnou budovu hned vedle malé dřevěné chatrče.

Nemělo by to fungovat.

Ale nějak to fungovalo.

A vedle toho všeho tam byla i krása. Klid. Chvíle opravdové lidskosti a obyčejného štěstí.

Nikdy to nebylo jen jedno, nebo druhé.

Vždycky to bylo obojí.

A ten den se to všechno spojilo.

Vyhráli jsme 1:0.

A já udržel čisté konto.

Co ve mně zůstalo

Když se na to dívám zpětně, myslím, že to odpoledne vystihovalo velkou část mého života v Bulharsku.

Byl tam tlak, nejistota a šílenství téměř na každém kroku. Ale byly tam také chvíle klidu, lidského spojení a významu, na které jsem nikdy nezapomněl.

Fotbal tě někdy postaví do situací, které si nemůžeš naplánovat.

Jeden den se zotavuješ ze zranění a nevíš, kam tvoje kariéra povede. A ne dlouho poté stojíš na stadionu v Sofii, chystáš se hrát jedno z největších derby ve východní Evropě a před tím, než vyjdeš do kouře a hluku, ti v šatně dává požehnání pravoslavný kněz.

Ne vždycky tomu okamžiku rozumíš ve chvíli, kdy ho prožíváš.

Lekce pro brankáře — a pro Luku

Jako brankář budeš často stát uprostřed hluku, tlaku a chaosu.

Nemůžeš kontrolovat všechno kolem sebe. Nemůžeš kontrolovat tribunu, atmosféru, rozhodčího, chybu před tebou ani to, co právě cítí ostatní lidé.

Ale můžeš kontrolovat sebe.

Svoje dýchání.

Svoje soustředění.

Svoji další akci.

Svoji reakci.

Ve fotbale, stejně jako v životě, není tvým úkolem vždycky ovládnout chaos.

Někdy je tvým úkolem zůstat klidný uvnitř něj.