Tomas Cerny – Behind the Gloves

Nečekaný telefonát, nejistota, velká příležitost a první krok do světa, o kterém jsem tehdy vůbec netušil, co mi přinese.

Zvláštní na Sofii je to, že jsem tam nikdy neplánoval jít.

V té době jsem se zotavoval po zranění ramene během mého působení v Hamiltonu. Tahle část příběhu by si možná zasloužila vlastní kapitolu, protože zranění je pro fotbalistu hodně osamělé místo. Pro teď je důležité jen to, že jsem se tehdy vrátil do České republiky, abych mohl rehabilitovat a dát se znovu dohromady.

A pak, z ničeho nic, zazvonil telefon.

Jeden agent mi řekl, že CSKA Sofie má zájem mě podepsat. Bylo to úplně nečekané. Ve stejnou dobu jsem byl také v kontaktu s Aberdeenem. Manažerem byl Craig Brown a pamatuju si, jak jsem s ním mluvil po telefonu. Chtěl mě v klubu, ale nemohl mi zaručit, že budu jednička.

Byl jsem v dobrém věku. Potřeboval jsem chytat. Nechtěl jsem riskovat, že budu sedět na lavičce.

A pak přišlo CSKA.

CSKA Sofie nebyl jen tak nějaký klub. Byl to nejúspěšnější klub v historii bulharského fotbalu, s 31 ligovými tituly. Klub s obrovskou tradicí, tlakem a očekáváním. S CSKA byla spojená některá z největších jmen bulharského fotbalu. Hristo Stoičkov, držitel Zlatého míče. Dimitar Berbatov. Stilijan Petrov, který měl silné spojení se skotským fotbalem díky Celticu. Martin Petrov, se kterým jsem později sdílel kabinu.

Nějakou dobu byl Stoičkov dokonce mým trenérem.

Takže když mi CSKA řeklo, že mě chce podepsat jako brankářskou jedničku, začalo to velmi rychle dávat smysl. Finanční stránka se také nedala ignorovat. Peníze, které nabízeli, byly opravdu dobré — mnohem lepší než cokoliv, co mi kdy nabídli ve Skotsku — a navíc to byla částka, která mi měla přijít čistá.

Pro mě, v té fázi kariéry, to působilo jako příležitost, která se už nemusí nikdy opakovat.

Vypadalo to jako dobrá šance.
Dávalo to smysl.
A já jsem vůbec netušil, do čeho se pouštím.

Mým agentem byl tehdy Bill McMurdo, který v minulosti zastupoval George Besta — jednoho z nejlepších fotbalistů všech dob, držitele Zlatého míče a světovou ikonu fotbalu.

Bill převzal jednání.

Když jsem agentovi, který mě kontaktoval jako první, řekl, že si potřebuji promluvit s Billem a nechat jednání s CSKA na něm, jeho reakce nebyla taková, jakou jsem čekal.

Byl úplně nepříčetný.

Začal na mě křičet do telefonu. Říkal, že udělá všechno pro to, aby ten přestup nevyšel, a že bych si měl dávat pozor.

Bylo to zvláštní. A trochu nepříjemné.

Pamatuju si, že mě v tu chvíli napadlo:

Do jakého světa to vlastně vstupuju?

Potom se na pár týdnů všechno odmlčelo.

Žádná smlouva.
Žádná letenka.
Žádná jasná odpověď.

Jen čekání.

A to je jedna z nejtěžších věcí ve fotbale.

Zvenku lidé vidí přestupy, smlouvy, fotky s šálou nad hlavou. Ale nevidí tu nejistotu předtím. Nevidí telefonáty, které vám můžou změnit život, a potom dny, kdy se nestane vůbec nic.

V té době jsem hodně mluvil s Laurou.

Z toho přesunu měla obavy a já jsem tomu rozuměl. Bulharsko pro nás tehdy nebyla úplně běžná ani samozřejmá volba. Byli jsme zabydlení ve Velké Británii. Její život, její práce, naše rutina — na tom všem záleželo.

Ale Laura mě vždycky neuvěřitelně podporovala.

Vystudovala dva obory na Glasgow University a měla svou vlastní práci a kariéru, která pro ni byla důležitá. Pracovala ve vysoké manažerské pozici pro společnost zabývající se klinickým výzkumem. Protože pracovala z domova, měla možnost pokračovat ve své kariéře i ve chvíli, kdy nás fotbal zavedl někam nečekaně.

Díky tomu bylo něco takového vůbec možné.

Pořád ale nešlo jen o moji kariéru. Bylo to rozhodnutí, které jsme museli udělat společně.

Nová země. Nová kultura.
Nový klub.
Úplně neznámá zkušenost.

Laura mi řekla, že půjde se mnou, kamkoliv mě fotbal zavede.

Měla jen jednu podmínku.

Musela si s sebou vzít Odieho, svého jezevčíka.

To byla Laura.

Podporující, praktická a naprosto jasná v tom, co je opravdu důležité.

A potom, po těch několika tichých týdnech, ten telefon konečně přišel.

CSKA chtělo, abych okamžitě odcestoval do Sofie na zdravotní prohlídku, s výhledem na podpis dvouleté smlouvy.

Teď už to bylo skutečné.

Musel jsem si sbalit věci a odjet.