Tomas Cerny – Behind the Gloves

Easter Road, květen 2019 — někdy až zpětně pochopíte, že něco bylo naposledy.

Easter Road, květen 2019 — někdy až zpětně pochopíte, že něco bylo naposledy.

‘Nikdy nevíš, kdy to bude tvůj poslední zápas. Proto hraj každý zápas tak, jako by byl poslední.‘

Některé zápasy jsou důležité, protože všichni vědí, o co se hraje.

Jiné svůj skutečný význam ukážou až později.

Ten den na Easter Road pro mě patřil do té druhé skupiny.

Byl to poslední ligový zápas sezóny. Byl jsem v Aberdeenu, ale v té době jsem byl dvojkou za Joem Lewisem. Celý týden jsem věděl, že budu chytat, protože Joe byl zraněný, a s tím přišel tlak hned od začátku. Potřebovali jsme vyhrát, abychom měli šanci skončit třetí a zajistit si místo v Evropě.

Do té doby jsem v lize v té sezóně odchytal jen 47 minut. Nebyl to tedy zápas, do kterého bych se mohl pomalu dostávat. Věděl jsem, že musím být připravený od první minuty.

Celý týden jsem byl nervózní.

Ale když jsme večer před zápasem dorazili do hotelu Dakota, dostal jsem se do své běžné předzápasové rutiny a začal jsem se cítit klidněji. To pro mě bylo vždycky důležité. Rutina mi dávala něco pevného, čeho jsem se mohl držet.

Před každým zápasem jsem si psal pár poznámek. Malé připomínky. Věci, které jsem si chtěl vzít s sebou na hřiště.

Na poslední poznámku před tímto zápasem jsem si napsal:

Tohle může být tvůj poslední zápas. Zkus si ho užít.

V tu chvíli jsem samozřejmě doufal, že nebude. Pořád jsem chtěl pokračovat. Ale velkou část kariéry jsem v sobě nosil tichou myšlenku, že fotbal může skončit rychle. Špatné zranění. Ztráta formy. Jedno rozhodnutí. Jeden moment, který všechno změní.

I proto jsem při fotbale vždycky studoval. Chtěl jsem, aby fotbal byl obrovskou součástí mého života, ale ne jedinou. Dokončil jsem dvě vysoké školy, učil se jazyky a snažil se připravovat na život po fotbale.

Neznamenalo to, že by mi na fotbale záleželo méně.

Možná právě naopak. Díky tomu jsem si ho vážil ještě víc.

Do toho zápasu jsem šel s tím, že chci odvést svou práci poctivě. Chtěl jsem pomoct týmu. Chtěl jsem být součástí něčeho důležitého. Byl to také poslední zápas našeho kapitána Graema Shinnieho za Aberdeen před jeho odchodem z klubu a já jsem chtěl, aby měl dobré rozloučení. I na tom mi záleželo.

Pak jsem během rozcvičky uviděl Lauru v hledišti.

To mě uklidnilo víc než cokoliv jiného.Když ji člověk v takové chvíli uvidí na tribuně, celé to najednou dostane osobnější rozměr. Ve fotbale se hodně soustředíte na výkon, tlak, rutinu a zodpovědnost. Ale pak zahlédnete někoho, koho milujete, a najednou vás to vrátí zpátky k sobě.

Připomnělo mi to, že ať se v zápase stane cokoliv, za tím vším na mě čeká něco ještě důležitějšího.

Samotný zápas nebyl jednoduchý. Brzy jsme prohrávali 1:0 po situaci jeden na jednoho. Přesně takhle nechcete začít zápas, ve kterém je tolik ve hře. Ale pořád bylo dost času a já si pamatuji, že jsem si říkal to samé, co tolikrát během kariéry:

Soustřeď se.

Nedlouho potom jsem zahrál riskantní přihrávku na Lewise Fergusona, která se klidně mohla vymstít. Kdyby ten moment dopadl jinak, Hibs mohli vést 2:0 a celý příběh toho odpoledne mohl vypadat úplně jinak.Tak malé jsou někdy rozdíly ve fotbale. A u brankářů obzvlášť. Jedno rozhodnutí, jedna vteřina, jeden dotek — a všechno může najednou vypadat jinak.

Potom jsem se ale do zápasu dostal.

Nebyl to zápas plný létajících zákroků nebo velkých dramatických momentů. A možná právě proto ho mám rád. Prostě jsem odvedl svou práci. Byl jsem spolehlivý. Řešil jsem situace dobře. Dal jsem týmu to, co ode mě potřeboval.

A pak tam byli fanoušci Aberdeenu.

Nebyl jsem jednička, takže mě opravdu překvapilo, když jsem je během zápasu slyšel zpívat moje jméno.

Šalalalala Tomáš Černý.

Udělalo mi to obrovskou radost. Někdy vám fotbal dá přesně takové momenty. Zvenku možná malé, ale ve vás zůstanou hodně dlouho.

Zápas jsme otočili a vyhráli 2:1.

Po závěrečném hvizdu jsem cítil hlavně uspokojení. Samozřejmě i úlevu, ale především uspokojení. Splnili jsme svou práci. Po zápase jsem objal Shinnieho, slavili jsme s fanoušky a potom jsem sedl s Laurou do auta a jeli jsme domů za našimi krásnými dětmi, Elli a Lukou.

Dnes je to pro mě moc hezká vzpomínka.

Ne proto, že by mi někdo v tu chvíli řekl, že je to konec. Ne proto, že by to bylo nějaké velké rozloučení. To nebylo.

Je to výjimečné právě proto, že skutečný význam toho dne mi život ukázal až později.

V Aberdeenu jsem zůstal ještě další dvě sezóny, ale nakonec se ukázalo, že to byl můj poslední oficiální zápas v nejvyšší soutěži. A opravdu mi to došlo až ve chvíli, kdy jsem později kvůli zranění ukončil kariéru.

A možná právě v tom je ta pointa.

Ne vždycky víte, že něco končí, když to zrovna prožíváte. Někdy váš poslední zápas nepřijde s reflektory, fanfárami a jasným oznámením. Někdy to prostě vypadá jako další týmový hotel. Další rozcvička. Další výkop. Další cesta autem domů.

Až později pochopíte, co to ve skutečnosti bylo.

Proto věřím, že každý zápas má svou váhu.

Lekce pro mladé brankáře

Protože jednoho dne, bez velkého oznámení, to bude naposledy.

Jedna z největších lekcí, kterou vás fotbal naučí, je nebrat žádný zápas jako samozřejmost.Nikdy nevíte, kdy přijde další šance. A nikdy nevíte, kdy přijde váš poslední zápas.Buďte připravení. Buďte přítomní. A pokaždé, když vstoupíte na hřiště, dejte do toho maximum.Užívejte si hru. Bojujte. Soutěžte. A nečekejte na nějaký „dokonalý moment“, abyste si vážili toho, co máte.Ten moment už se děje.

Pro Luku

Nikdy nevíš, kdy to bude tvůj poslední zápas, tak si užívej každý moment a dej do toho všechno, co máš.

Ale zároveň si pamatuj, že fotbal je jen jedna část života.

Žij naplno, pracuj poctivě ve škole a buduj si život, který je větší než jen fotbal.